Hudba, historie, letectví

Boeing B-17 Flying Fortress

      Vývoj Boeingu B-17 se začal v roce 1934, když americké letectvo zformulovalo požadavky na dálkový výkonný bombardovací letoun. Nový letoun začal vznikat u firmy Boeing Airplane Company. Vznikl tak elegantní stroj se čtyřmi hvězdicovými motory Pratt&Whitney Hornet R-1690-E o výkonu 552 kW na každý z nich. Posádku tvořilo osm mužů. Stroj unesl asi 2700 kg pum a byl vyzbrojen čtyřmi až pěti kulomety. Tento stroj vzlétl poprvé v Seattle pod označením Boeing Model 299. U amerického letectva byl později označován jako XB-17.  30.10. 1935 však došlo  nehodě a stroj se zřítil a byl zcela zničen. První YIB-17 byl předán ve Virginii v březnu 1937 jednotce Army Air Corps k dalším zkouškám. Intenzivně bylo zkoušeno dvanáct strojů, které nalétaly 9 293 hodin.      V červnu 1939 vzlétl první B-17, který se lišil od svých předchůdců a mohl nést slavný zaměřovač firmy Norden. Bylo vyrobeno 39 ks těchto letounů od března 1940. Letouny typu C byly vyráběny od roku 1940 a neměly vystupující kapkovyté překryty na bocích trupu, ale měly navíc střeliště ve výstupku pod trupem. V této variantě byli již namontovány samosvorné nádrže a v

letounu bylo pancéřování prostoru osádky. Na letoun byly namontovány motory o výkonu 883 kW, typu Wright Cyclone GR-1820-65. Do Velké Británie bylo dodáno 20ks těchto strojů, které zde byly označovány jako Fortress Mk I. Verze D byla téměř stejná jako verze C.

U verze B-17 E byla zvětšena kýlovka a vodorovná ocasní plocha. Současně byla vylepšena výzbroj na 11 až 12 kulometů v celkem sedmi střeleckých postech. Letoun nyní obsluhovalo deset členů posádky. Výroba se rozběhla od 5.9. 1941.

     B-17 F byly vyráběny od dubna 1942. Na letounu bylo provedeno 400 změn. Bylo vyrobeno celkem 3 405 kusů.

      Další verzí byla verze G se střeleckou věží na přídi trupu. Bylo vyrobeno 8 680 kusů. Některé stroje byly dodány i do Velké Británie pod označením Fortress B Mk. III a byly zde používány pro námořní průzkum. Některé stroje byly speciálně upraveny pro fotografický průzkum, pro námořní hlídkování a záchranné akce (B-17H) s odhazovacím člunem. Některé B-17 byly upraveny i na létající pumy v rámci projektu APRODITE, který byl zaměřen na ničení německých rakerových základen ve Francii. Tyto základny sloužily k odpalování létajících pum a raket V1, V2 na anglická města jako byl třeba Londýn.

      Takto upravené letouny se ovládaly dálkově rádiem a byly naloženy výbušninou. Piloti jim říkali "Roadster" protože měly otevřenou kabinu, která byla chráněna pouze větrným štítkem. S letounem musel odstartovat nejdříve pilot. Dalším členem posádky byl technik starající se o radiospojení a autopilota. Po navedení B-17 na letovou trasu, posádka vyskočila padákem ještě nad Anglií. Stroj se pak ovládal autopilotem, kterého řídilo rádio z mateřské lodi. Tyto mise však nebyly příliž úspěšné.

      Po vyrobení 12 730 strojů B-17 výroba v závodu Lockhed-Vega skončila 29.7.1945

Technické údaje Boeing B-17 Flying Fortress: